Kanadský sphynx Max

 

vlastním jménem Caruso Sante d´Órsy, CZ je náš nejnovější přírůstek. 

 

Když jsem ho viděla na stránkách OS České Budějovice v sekci koček, hledajících nový domov, a když jsem se zadívala do jeho modrých očí, tak jsem věděla, že on mi může pomoct zaplnit prázdnotu po Adamíškovi, který v červenci odešel za Duhový most na HCM. 

 

 

 

Tento modrooký krasavec je náš od soboty 17.11.2012. Má úžasnou povahu, je naprosto nebojácný, neuvěřitelně mazlivý, všude je hned doma, s každým okamžitě kamarádí. Starý je jeden rok a je vykastrovaný.

 

Cestou z Tábora, kde jsme si ho vyzvedli, jsme se stavěli v Budějovicích u kamarádů kočkomilů. Tedy vlastně Olda za to může, že je Max u nás, a tak jsem pokládala za svoji povinnost je seznámit. Ještě jsme si s manželem říkali, zda je to rozumné, když je s námi pár desítek minut, vystavovat ho dalšímu stresu z cizích koček (bydlí u nich 4 sphynxíci)...  Jenže on se moc vystresovaně nechoval, tak jsme si řekli, že se zastavíme na kafe a pak se uvidí. Já vím, že se to nemá, ale z Tábora do Budějovic jsem vezla Maxe na klíně. Jen na cestu k výtahu jsem ho strčila do přenosky. V bytě vylezl z přepravky, porozhlédl se, ukázala jsem mu, kde mají kočmeni záchod a šla jsem do obýváku. Maxík si to hned s ocáskem vztyčeným šel vše prohlédnout, použil záchod, napil se, vzal si granulky z misky, pozdravil se s kocoury a choval se tak suverénně, jako že on je tady doma, že mu Bigouš musel jít vysvětlit, jak je to s kompetencemi  a že DOMA tam tedy doopravdy není.  Nekonalo se ale žádné drama, žádné boje, jen trochu syčení mezu těmi dvěmi. Ostatní se vůbec neangažovali. Takže jsme se nakonec zdrželi i na skvělý tatarák a vůbec se nám nechtělo odcházet. Při odchodu jsem chtěla kocoura strčit do přepravky, proti čemu se ovšem velmi tvrdohlavě postavil, a začal se mi šplhat do náručí. A tak jel domů zase tak jak to být nemá. Prázdná přepravka se krčila v kufru a koucour trůnil hrdě na mém klíně.

 

Když jsme dojeli domů, vyůustila jsem ho v ložnici, kde byl sám. Hned použil záchod, šel se napít a najíst připravených granulek. Dala jsem mu do misky kapsičku, tak ji hned spucoval a šel si lehnout do naší postele s výrazem "tak tady se mi bude líbit". V noci se stěhoval střídavě k manželovi a ke mně. Copak já, já jsem zvyklá, naopak bez kočky v posteli nemůžu spát, ale můj muž na to zvyklý není, a tak byl ráno totálně zdecimovaný. Takže druhý večer ho už od sebe z postele vyhodil. A světe div se, ten kluk to pochopil! Pochopil, že v noci může ke mně, ale k manželovi NEE. Od té doby spí jen se mnou a jeho části postele se vyhýbá. Je to moc chytrý klouček. 

 

Když jsem ho v neděli odpoledne pustila mezi smečku, dokázal si okamžitě sjednat respekt, takže si nikdo nedovolil ho napadnout. A on sám nikoho také nenapadal, takže seznamování se obešlo s nějakým tím syčením a vrčením. No a dnes, v úterý, už společně jedí, sdílejí gauč, chodí si pro pamlsky. On je prostě fenomén. A jak se umí mazlit! 

 

Jsem za Maxíka moc a moc vděčná. Oldovi, že mi ho ukázal. slečně Marcele Mikotové, že mi ho svěřila. A hlavně manželovi, že mi chtěl udělat radost a tak mu nevadilo, že u nás už 10 koček, jeden pes a jeden pochroumaný kozlík bydlí. A že Max je momentálně naše jedenáctá kočka.A že se mnou pro něj jel. Všem děkuji.

 

 

 

V neděli odpoledne jsem ho pustila mezi svoji smečku a čekala, co se bude dít.    

 

 

Kontakt

Chovná stanice peterbaldů Přeštické kočenky, CZ
Přeštice
33401
hostanda51@gmail.com