Kupujeme kotě-proč s průkazem původu?

Ano, toť otázka. Proč kotě drahé, s průkazem původu, když může být za poloviční cenu, takzvaně bez papírů. Tuto otázku si většinou kladou dva typy lidí.

První v úvahách pokračuje: Když ho přece chci jen pro radost, na doma, na výstavy se mi jezdit nechce, koťata mít nechci, proč tedy mám investovat do kotěte papírového? Naco jsou mi nějaké papíry, které kotě jen prodražují, nepotřebuji je. Koupím bezpapíráka a hotovo.

A druhý si říká: To víš že jo, dám ti fůru peněz za kotě s papírama do chovu, když já budu stejně na něm množit bezpapíráky!  Kdo by se staral o nějaké pitomé uchovnění, jezdil na drahé výstavy, co stojí akorát fůru peněz a času, krmení dám to nejlevnější a očkování? Naco? Ať si případně naočkuje ten, co si pak moje kotě koupí. Papíry...naco?! Jo, že mi dali k podpisu nějaký cár papíru, kde jsem se zavázal dát to kotě vykastrovat? Tak to určitě! Podepsal jsem to, no a co? Jo a že bych měl při zařazení do chovu doplácet další prachy? Jsem sand blbej? Už takhle jsem dal dost!

Tak takhle nějak by mohly vypadat úvahy oněch dvou typů lidí.

Pak je typ třetí, který přesně ví, co chce, zjistí si předem co nejvíce informací, jak o plemeni, o nemocech, které ho mohou ohrožovat, o chovných stanicích a chovatelích to jeho vybrané plemeno chovajících. A to i v případě, že nemá žádné chovatelské ani výstavní ambice a chce mít doma jen krásného mazlíka podle svých představ. Pro lidi tohoto typu stojí za to pracovat na webových stránkách a poskytovat jim co nejvíce relevantních informací. Je snem každého chovatele, aby se jeho vypiplánci dostali do takovýchto poučených a laskavých rukou. V dnešní době internetu není problém informace předem získat.

Budu se nyní věnovat odpovědím na  otázky lidem prvího typu, kteří chtějí "jen" mazlíka na doma. Proč koupit dražší kotě s papírama?

Začnu trochu ze široka, zato ze svých praktických zkušeností.

Kdysi jsem toužila po modré britce. Moc se mi líbila. Ale nechtěla jsem ji ani do chovu, ani na výstavy, takže jsem si i já říkala, naco nějaké papíry, když se nabízí plno bezpapíráků za poloviční cenu. I hledala jsem kotě bez papírů, a našla. Koťata byla v čistotě, viděla jsem mámu kočku, kotě dostalo malou výbavičku, já na listu papíru sepsané pokyny, jak se o kotě starat, čím krmit a tak. Bez očkováku a dalších "zbytečností". Kotě bylo fajn, ale jak rostlo, nějak se britce podobalo méně a méně. Jako dospělý kocour měl ten můj z modrého briťáka jen a pouze medové oči a modrý kožíšek. Ovšem srst měl zcela rovnou, asi jako minda ze dvorka. A hlava byla také taková protáhlá, mindovská, ne ta krásná kulatá, co se mi na britce tolik líbila. Navíc začal mít velice brzy velké zdravotní potíže. Dnes podle svých zkušeností odhaduji, že měl HCM. Tenkrát jsem to netušila, nebyl internet, nebyly informace.

Mezitím jsem k němu přikoupila jinou britku, bikolorku. Ta byla doopravdy nádherná, jak má být. Krásný briťácký načechraný kožíšek, kulatá hlava, byla moc hezká. Měla jedinou vadu. Asi za měsíc mi umřela - prý na FIP.  A ten modrý "briťák" umřel též. Byl mu asi rok. Tak to jsem fakt ušetřila, že... Za každou kočku jsem dala 3.000 Kč. Papírové byly cca za 6.000 Kč.

Pak jsem si naběhla ještě do třetice. Tatínek dlouho toužil po pražském krysaříkovi. A tak když se blížily jeho padesátiny, domluvila jsme se s bratry, složili jsme se a já vybrala a koupila štěně. Bez papírů, za 3.000 Kč. Rodiče, nebo psíky, co za ně byli vydávaní, jsem viděla, byli malincí. Ale byli to jeho rodiče? Toť otázka... Ze štěňátka totiž vyrostl malý dobrman. S krysaříkem měl shodnou pouze barvu. A to bylo naposledy, co jsem koupila zvíře bez papírů.

Poučení z toho plynoucí?

Vybrali jste si určité plemeno, protože se vám líbí jeho povaha, barva nebo typ postavy-nebo cokoliv jiného, na tom vůbec nezáleží, důležité je, že je to NĚCO pro to vámi vybrané plemeno typické, právě proto se vám líbí. Pouze v tom případě, koupíte-li si kotě s průkazem původu, máte  záruku, že to vámi vybrané kotě bude doopravdy např. britská modrá, mainská mývalí, kanadský sphynx atd. Oba rodiče musí být také s průkazy původu, většinou prošli výstavami, kde získali chovnost, a pokud chovateli na jeho jménu záleží, tak si prostě nedovolí nějaké podrazy. Rychle by se to o něm vědělo.

Hledejte rodinné chovné stanice, takové, kde žijí kočky jako členové rodiny v bytech, a ne někde na zahradách nebo i bytech, ale trvale v klecích. Hledejte takovou stanici, kde nechovají spoustu módních plemen, ale maximálně plemena dvě. Tam bude koťátkům věnovaná maximální péče a budou vyrůstat v takovém prostředí, kde se budou dobře vyvíjet nejen po stránce fyzické, ale i psychické. A vy si pak domů odvezete silného, zdravého a sebevědomého jedince, který bude umět všechno, co správná kočka umět má, nebude ustrašený, ale zdravě sebevědomý a zvídavý, řádně socializovaný  a tím pádem bezproblémový. Kotě musí mít nejméně 3 měsíce-já osobně prodávám nejdříve koťata čtyřměsíční.

Z chovné stanice si odvezete "papírové"  kotě se smlouvou, zdravé, v plné imunitě, navakcinované, hodně chovatelů dává kotěti na cestu výbavičku-ta by měla přinejmenším obsahovat krmení, na které je kotě zvyklé.  Dostanete rady, jak o kotě pečovat a většina chovatelů také stojí o to, aby s vámi zůstala v kontaktu. Říkáme tomu trvalý chovatelský servis. Převedeno do normální řeči to znamená, že kdyby nastal nějaký problém, nebo si s něčím nebudete vědět rady, nebo se jen budete chtít podělit o obrovskou radost z úspěchu svého miláčka, víte, kam se můžete kdykoliv obrátit a dostane se vám rady, pomoci, pochvaly.

Další věcí je to, že některá plemena koček trpí smrtelnými genetickými nemocemi, které mají vazbu na konkrétní plemeno. Četla jsem, že každá třetí britka je HCM pozitivní (o HCM píši jinde), hodně této zákeřné nemoci je u mainských mývalích, sphynxů... U perských a exotických koček je to zase PKD-polycystická choroba ledvin, která se projevuje tvorbou ledvinových cyst (dutin) vyplněných tekutinou. Tyto cysty ohrožují funkci ledvin a mohou vést až k selhání ledvin a smrti nemocného jedince. PKD je nevyléčitelné chronické onemocnění končící smrtí postižené kočky.

No a zodpovědný chovatel, kterému záleží na dobrém jménu jeho chovné stanice, pokud chová plemeno nějakou genetickou nemocí ohrožené ve zvýšené míře, své chovné kočky ještě PŘED zařazením do chovu nechává na tu chorobu testovat a testuje je dál podle potřeby. Ty testy nejsou zadarmo, opakují se většinou každoročně, a tak ani koťata nemohou být laciná. Bohužel dokud neexistují genetické testy na některé nemoci (HCM), musí se sonografické testy u zkušeného kardiologa opakovat každý rok. I můj sphynx Adam, kterým má kočkománie začala, mi umírá na HCM... Před lety, kdy jsem si ho pořizovala já, tolik informací nebylo jako je dnes.

Tak i proto kotě s průkazem původu, a to ještě ze stanic, kde ohrožená plemena testují! Aby neuplynulo pár málo roků-Adamovi bude 5 let-a vy jste nezjistili, že váš miláček vám umírá, jako se to stalo mně.

Někdy i přes veškerou snahu a péči o zdraví chovných zvířat může některý jedinec touto chorobou onemocnět, dokud nejsou genetické testy, tak se to vyloučit  nedá. Zodpovědný chovatel ale takového jedince okamžitě z chovu vyřadí  a nechá ho dožít jako kastráta. Na rozdíl od množitele bezpapíráků, který bude množit, dokud to půjde a zdraví zvířat ho vůbec nezajímá.

Jsou i lidé, kteří si koupili kočku a smlouvu i chtěli dodržet, jenže ona je tak krásná! A tak si chtějí  udělat třeba jen jednou radost jejími koťátky. Ale tito lidé také podvedli chovatele, od kterého kotě koupili-nedali ho vykastrovat, jak podepsali nebo nedoplatili rozdíl kupní ceny, nebo nesplnili podmínky chovu, a tak si střihnou bezpapíráky. Jenže se většinou příliš do hloubky o problematiku chovu a zejména dedičných nemocí nezabírají, no a proto se tyto nemoci u některých módních plemen tolik rošířily-i jejich zásluhou.

A pak jsou vyloženě podvodníci, kteří podfukem-podepíší smlouvu o kastraci s vědomím, že ji nikdy nedodrží-kterým jde jen a jen o peníze, kupují zásadně zvířata, která jsou právě v kurzu a lidé je chtějí a oni množí a množí, dokud kočka rodí. Bez ohledu na cokoliv. A nejméně na zdraví-jak koček, tak koťat.   Záleží jim jen a jen na zisku.

Uvědomte si jednu věc-vaše kotě vyroste a jako kočka/kocour bude s vámi sdílet vaši domácnost klidně i 15-18 let jako váš věrný souputník vaším životem. Nesnažte se na něm ušetřit-může vás to vyjít zatraceně draho!

Zjistěte si před koupí kotěte co nejvíce informací jak o vybraném plemeni, tak i vybrané chovné stanici.